Rubrika
HomilieSetkání Starého a Nového zákona
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, dnešní promluva se bude skládat ze dvou částí. Nejdříve bych chtěl něco říct o Betlémském světle, a potom se kratince zastavit u evangelia.
Možná to mnozí víte, ale asi neuškodí si to zopakovat. V roce 1986 pracovníci Rakouského rozhlasu v Linci se zúčastnili sbírky pro zrakově postižení děti. Ta sbírka se jmenovala Světlo ve tmě. A oni přemýšleli o tom, jak tu sbírku nějakým způsobem ozvláštnit, jak poděkovat těm, kteří přispějí do té sbírky. Byla to tedy sbírka na zrakově postižené děti, to znamená, mělo by to vycházet tady z tohoto, mělo by se to nějakým způsobem spojit a mělo by to být symbolické. A tak se zrodil právě tady ten nápad, který je inspirován vlastně i vyprávěním, které se datuje do 11. století, kdy jeden z rytířů na křížové výpravě slíbil, že když to tam přežije všechno, tak že dopraví do svého rodiště, do Florencie, tady toto Betlémské světlo.
Takže ten nápad byl na světě a bylo to myšleno jako jednorázová akce. Nikdo nepočítal s tím, že od toho roku 1986 už to poběží tak dlouho a že už to víceméně dneska dosáhne světových rozměrů. Tady vidíme, jak ta, řekli bychom, dobrá myšlenka, která se zdála, že se třeba ani neuchytí, jak si to našlo cestu, jak to prorazilo.
Vlastně to poselství Betlémského světla, mimo toho, že je toto poselství spojení s místem, kde se Kristus narodil, tak je v tom i krásné druhé poselství – vynalézavost, jak někoho obdarovat něčím symbolickým, jak to sem dostat tady toto světlo.
Ten rytíř to vezl na koni a seděl na tom koni zády, aby mu to nesfouklo, a děcka, které ho viděly, tak na něho křičely: „Blázen, blázen jede!“ A ta rodina si na památku toho vzala příjmení a jmenují se Depacci. Měl to ještě navíc pojištěné tak, že se domluvil tam, kde nocoval – poprosil je, aby to světlo nechali svítit ještě aspoň dva dni. Takže když mu to sfouklo, zhaslo, tak se nevracel do Betléma, ale vrátil se na to místo, kde naposledy nocoval. A takhle tedy postupoval až do té Florencie.
V tom roce 1986 bylo jasné, že to světýlko přepraví letadlem. Nicméně v té době v Izraeli byla veliká bezpečnostní opatření a bylo potřeba vyřídit mnoho různých povolení a tak. Ale díky ochotě – zase to je další taková krásná myšlenka, že na tomto projektu bylo zainteresováno hodně lidí z různých zemí, ale byli ochotni spolupracovat, takže se to takhle podařilo. Takže tam v tom roce 1986 letělo jedno dítě a malý televizní štáb.
V letošním roce spolu s rodiči 28. listopadu odcestoval do Betléma jedenáctiletý Niklas Lehner z Horního Rakouska, z Vorchdorfu v okrese Gmunden. Říká se mu Dítě světla, tomu člověku, který má tu čest to tam odpálit. Vybírají někoho, kdo třeba udělal nějaký hrdinský skutek, že zachránil někomu život, někomu pomohl nebo takhle. A tady ten náš Niklas, to je vlastně česky Mikuláš, tak tady o něm píší, že navštěvuje první třídu střední školy a byl vybrán proto, že to, co dělá, dělá s velkým nadšením, s velkým nasazením a že je velmi takový spolehlivý.
Tak co dělá? Je skautem, to je první věc. Hraje fotbal za místní klub, je bubeníkem v místní kapele, ale je taky ministrantem. A je člověkem, který dlouhá léta roznáší tady to Betlémské světlo. A že to dělá, právě všechno, řekli bychom, s takovým nasazením a je velmi poctivý a spolehlivý.
Takže díky tady zase ochotě spousty lidí i my letos tady můžeme vlastně prožívat to spojení s Betlémem, s tím místem. Tak ať nás to inspiruje, abychom i my se snažili nějakým způsobem ty Vánoce obohatit a abychom nebyli líní ve vymýšlení a hledání dobra.
Tím už se dostáváme k evangeliu. Maria se vydala na cestu a spěchala. Šla tam s nadšením. Nebyla líná, nebyla pohodlná. Ona tam šla své příbuzné Alžbětě, nejspíš tetě Alžbětě, pomoci. Spěchala za ní.
Když mluví teologové tady o tomto setkání, tak o něm mluví jako o setkání Starého a Nového zákona. Že ta Alžběta je ten příslib, v ní je příslib. V Marii už je naplnění tady tohoto příslibu. Vlastně dvakrát se tam zmiňuje to, že jakmile Alžběta uslyšela pozdrav, dítě se pohnulo, a potom ještě jednou řekne Alžběta: „Dítě se pohnulo radostí.“ Někdo by mohl říct, proč je to tam dvakrát? Je to tam zbytečně. Stačilo to tam říct jednou. Ne. Právě v tom Božím plánu spásy jsou vždycky dva takové kroky: Bůh něco nabídne, a pak je na člověku, aby to přijal. Tedy Bůh přichází se svou nabídkou, ale jde o to, aby ji člověk viděl, slyšel, vnímal. A toto zdůrazňuje právě svatý Lukáš tím, že říká: „Ano, ta Alžběta si toho všimla a je si toho vědoma a ví, co to znamená. Dá to do těch souvislostí a reaguje na to.“ Tedy jde o to, aby člověk reagoval na Boží nabídku.
Vlastně my se modlíme víceméně každý den tato slova, která Alžběta řekla: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“ Ale co to znamená? O co tady vlastně jde?
V jedné knížce spisovatel Bruno Ferrero má příběh, který se přímo váže tady k těmto slovům. Trošku to už předbíhá. Ten příběh je zasazený do Vánoc, do Betléma, do té jeskyně. A v tom příběhu se říká, že takhle už vlastně končí nebo končila ta noc Narození Páně. Pastýři že už odešli, že už odešli i tři králové a že už se to všechno ukládalo ke spánku a naráz že vrzly dveře od té jeskyně a do té stáje vešla stará paní. Velmi stará, velmi shrbená, velmi vrásčitá. Bylo vidět, že ji něco velmi trápí.
Panna Maria zbystřila a říká si: „Co ta tady asi chce?“ Ale protože Ježíšek spinkal spokojeně, nějak se nezneklidňoval, tak ani Maria nic nedělala. Vůl a osel tam žvýkali svoje seno a té příchozí vůbec nevěnovali pozornost.
Trvalo to velmi dlouho, než ta stará paní došla k těm jesličkám. Jak říkám, každý její krok trval celou věčnost. A v okamžiku, kdy se setkaly její oči a oči Ježíška, který se probudil, tak v očích obou těch postav byl zvláštní plamínek naděje. To Marii uklidňovalo, ale pořád ještě nevěděla, co to znamená, co ta osoba tady chce.
A ta osoba začala hledat v záhybech svých šatů. Dlouho, dlouho hledala. Až to našla, tak něco malého vtiskla Ježíškovi do ručiček. Potom se usmála, narovnala, jako by z ní spadlo něco velmi, velmi těžkého. Její tvář zkrásněla a ona odešla.
Když za ní zapadly dveře, tak Maria nedočkavě rozdělala ručičky Ježíška, co že to tam ta stará paní nechala. A bylo tam jablko. Byla to Eva, která Kristu odevzdala ovoce prvního hříchu a spadlo to z ní.
Bratři a sestry, je to lidový příběh, je to samozřejmě celé vymyšlené, ale krásně to opravdu pasuje k tomu dnešnímu evangeliu a dává nám to návod. Říká nám to, proč přišel Spasitel a co my máme možnost mu dát. Dáváme mu svoje schopnosti, to, co umíme, ale dejme mu taky to, co kazíme, to, co nám nejde, protože on je ten, který přišel, aby toto všechno uzdravil.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2021
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, takovou ústřední postavou dnešních textů je samozřejmě Maria, která se vydává na cestu. Obecně platí to, že když se člověk setká s Bohem a přijme to setkání, tak se potom vydává na cestu. Víme, že Zachariáš třeba to setkání nepřijal, a tak se vrátil domů němý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, budeme si dnes povídat o betlémském světle, o jeho významu a o tom, jaké myšlenky letošní rok jsou s ním spojeny. Ale než se k tomu dostaneme, tak bych chtěl přece říct jednu myšlenku, která se týká dnešního evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, možná to tak nevypadá, ale na text, který jsme právě slyšeli, mám na mysli evangelium, na ten evangelní text se poměrně těžko káže. On je to totiž spíš text k meditaci, k modlitbě, k tomu aby to člověk promýšlel před Bohem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli velmi známý text z knihy proroka Micheáše. Jsou to slova, která byla pronesena víc než 700 let před narozením Pána Ježíše.
Kdo to byl Micheáš? Moc toho o něm nevíme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, když budeme hledat, tak najdeme v dnešních textech samozřejmě vícero myšlenek, ale je tam jedna, která spojuje všechna ta tři čtení a sice je to myšlenka pokory, kdy Bůh přichází na tento svět a vybírá si snad to nejzapadlejší místo, jaké si vybrat mohl, ty nejobyčejnější lidi, aby nám ukázal, že mu nejde o to, odkud kdo je, jaké má kdo postavení, ale že mu záleží na tom, jaký kdo je. Více...