Rubrika
HomilieBlahoslavenství jsou světla na cestě k Bohu
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
13.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Sestry a bratři, dovolte, abych dnešní neděli využil myšlenky otce Vojtěcha Kodeta. Tuto neděli máme před sebou Ježíšova blahoslavenství v Lukášově verzi. Mnozí vykladatelé Bible, Nového zákona, dokonce říkají, že tato blahoslavenství jsou takovými pravějšími, skutečnějšími než blahoslavenství v Matoušově evangeliu. Že tam jsou některá blahoslavenství přidána nebo trochu upravena.
Každý evangelista psal to evangelium pro určitou skupinu lidí, a samozřejmě z toho, co si pamatoval, nebo co mu přicházelo, různé texty, úryvky, slova Pána Ježíše, jeho příběhy, tak z těch vybíral, aby to, co vybral, bylo nejprospěšnější těm, pro které chtěl to evangelium napsat a jim poslat. Proto se nedivme, že ty čtyři evangelia jsou různé, protože každé evangelium je určeno jiné skupině lidí. Žádný evangelista nepopsal všechny Ježíšova slova, nepopsal všechny jeho příběhy, všechny jeho životní situace. To by ani nešlo. A tak se nedivme ani rozdílům mezi těmi evangelisty, že tam každý má mnohdy zdánlivě něco jiného.
Ježíš v těch blahoslavenstvích staví proti sobě mentalitu Božího království, jakou jsou povoláni žít Ježíšovi učedníci, a mentalitu světa, ze kterého je Bůh povolal. Byli ze světa, ale Pán je z tohoto světa vytrhl a zasadil do světa Božího. Tím už z tohoto světa nejsou a mají ve světě žít mentalitou Boží. Ježíš nazývá blahoslavenými ty, kteří pro tento svět a možná i pro mnohé věřící jsou spíš nešťastníci. A obráceně, těm, které svět vyzdvihuje a kterým mnozí věřící závidí, Ježíš říká: „Běda!“
Je to radikálně odlišný pohled na život a jeho hodnoty. Mezi tím, co Ježíš předkládá ve svém evangeliu a jak sám žije, a tím, co nabízí tento svět, je velký protiklad.
„Blahoslavení, vy, chudí,“ říká Ježíš těm, které má před sebou. Na začátku svého života s Ježíšem tomu asi nemohli příliš rozumět, proč Ježíš blahoslaví chudé. Nikdo nepochopí Ježíšova blahoslavenství bez něj, bez poznání jeho životní cesty a bez Ducha Božího. Blahoslavenství jsou totiž takovou autobiografií Ježíšova života. On přijal naši chudobu, hlad, pláč a pronásledování. A to vše naplnil svou blažeností, sám sebou, svou přítomností, svým Duchem, láskou Otce.
Proto každý, kdo přijme svou životní zkušenost chudoby jako cestu, setká se s Bohem a je otevřený pro Ducha Kristova. Je to Ježíšova cesta k trvalému štěstí v Bohu. Ježíš tady nemyslí samozřejmě tu chudobu, kdy děti umírají hladem a mnozí umírají hladem. To je samozřejmě neštěstí, to je tragédie. Takovouto chudobu Ježíš nemá na mysli, když říká: „Blahoslavení chudí.“ On má na mysli chudobu, kdy člověk nemá přehnané požadavky na standard svého života. On má na mysli chudé, kteří nechtějí žít v přepychu, nechtějí mít někde pod matrací miliony s tím, že co kdyby někdy, tak že by se mohly hodit.
On nemá na mysli ty, kteří žijí ze dne na den, aby přežili. Jak jsem říkal, má na mysli ty, kteří ví, že potřebují Boha. Chudí se vyznačují tím, že někoho potřebují, potřebují druhé. My všichni potřebujeme Boha. Takže všichni jsme svým způsobem a měli bychom se cítit chudí. Ten nasycený, ten nic nepotřebuje. Možná si po obědě jít lehnout, protože je přecpaný, tak si potřebuje lehnout. Nepotřebuje. Bohatý nepotřebuje nikoho, všechno si zařídí sám svými penězi, svým majetkem. Jsou vyjímky mezi bohatými, kteří se cítí být správně chudými, tedy že něco, někoho potřebují, hlavně že potřebují Boha. Tito bohatí jsou ve skutečnosti chudí, i když mají hodně peněz. Ale jsou správně chudí podle Ježíšova názoru, protože ví, že někoho potřebují.
I my patříme mezi ty chudé, o kterých se Ježíš zmiňuje, protože víme, že potřebujeme Boží milost, Boží požehnání, potřebujeme Boha. Ne, protože bychom bez něho nedokázali žít. Když by na to přišlo, tak bychom přestali chodit do kostela a pravděpodobně by nás nezabil blesk, ani by nás nepřejelo auto. Žili bychom dál. Ale žili bychom v srdci jako boháči, kteří nikoho a nic nepotřebují. A pokud by potřebovali, tak jen pro to, aby se měli lépe, aby měli více zábavy, aby měli pocit, že si na všechno vystačí sami. Ale to není správný pohled na život.
Ježíš nás stvořil, abychom žili spolu, jeden pro druhého, abychom oceňovali jeden druhého. Abychom nehleděli na to třeba, kolik kdo má, ale jak to, co má, využívá, jak to prožívá. Jenom pro sebe nebo dokáže tím pomáhat druhým, tím, co má, co vlastní? Ten, kdo má a používá to pro druhé, tak je chudý podle Ježíšova mínění a podle toho, co říká. Je blahoslavený. Je blahoslavený, tedy je šťastný, i když má nějaké trápení a nějaké starosti. Protože šťastný není ten, kdo nemá žádné starosti, kdo nemá žádné trápení a kdo nemá žádné nemoci. Ale šťastný je ten, kdo má těžkosti, musí se s nimi vyrovnávat, ale ví, že je milovaný Bohem, že je milovaný druhými, že chce druhé milovat. Že se chce poprat s tím, co je pro něho těžké a náročné. Ale že když jde do kolen, když jde na kolena ne proto, že kapituluje, ale protože se chce spojit s Bohem a žádat od něho posilu.
Když žádáme od Boha ve své modlitbě nějakou sílu, nějakou pomoc, tak Ježíš má tři odpovědi. Možná víc, ale já tipuju, že má tři, když ho o něco prosíme. Buď řekne ano, nebo řekne ještě ne, anebo řekne: „Mám pro tebe něco lepšího, než oč mě žádáš.“ Tomu můžeme věřit, že to tak je. Ano, za co mě prosíš, pomůžu, abys to měl, abys to dosáhl. Nebo prosím ještě počkej, ještě ne, zatím ne. Anebo ty o tom nevíš, ale já mám pro tebe přichystáno něco lepšího, než oč prosíš.
To je dobré, když si to uvědomíme, že to tak je. Protože někdy jsme takoví velmi znejistění tím, že Bůh buď okamžitě nevyslyší naše modlitby anebo zareaguje nějak jinak. Ale on ví nejlépe, co potřebujeme.
A tak ta blahoslavenství, o kterých hovoří, jsou cestou k Bohu. Ty nám dávají jakou cestu? Jako světla, abychom se podle nich orientovali a nežili si podle našich nápadů jen lidských. Naše nápady mohou být výborné. Pokud jsou v souhlasu s Božím plánem, tak je to v nejlepším pořádku.
Já jsem se teď hodně odchýlil od toho, co tady je připraveno. V podstatě jsem asi řekl většinou to, co mně teď napadlo, co mi tak nějak vnukl Duch svatý, abych vám řekl, a tak se omlouvám otci Vojtěchovi vlastně, že jsem ho prakticky necitoval. A rád bych sám žil podle toho, co jsem řekl. Rád bych to přijal za vlastní.
Pane Ježíši, pomáhej mně a pomáhej nám všem, ať pro nás blahoslavenství jsou krásnou výzvou a světlem na naší cestě a to tvoje „běda“ ať nás varuje před bludičkami a slepými uličkami.
Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
17.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Drazí přátelé, zcela přirozenou snahou každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. To je přirozené, to není žádný hřích. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat léky, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
My se, bratři a sestry, vrátíme k prvnímu čtení. Začnu opakováním. Prorok Jeremiáš začal působit někdy kolem roku 628 před narozením Pána Ježíše. Začalo to dobře za vlády krále Josiáše, národ prožíval obnovu, reformu politickou, hospodářskou, hlavně náboženskou, ale král Josiáš byl zabit v jedné bitvě a potom už to šlo s Izraelem s kopce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, my budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Korinťanům.
Ta dnešní myšlenka, která je v tom listu, je o zmrtvýchvstání – o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zmrtvýchvstání našem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, právě jsme slyšeli jeden z nejdůležitějších úseků Nového zákona. Skutky a řeči Pána Ježíše mají určitě různou důležitost a co se týče nauky, takového programu, který Ježíš nastínil hned na začátku svého veřejného vystoupení, tak jsou blahoslavenství. Více...