Rubrika Homilie

Skutky víry

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Skutky víry10:40

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešní bohoslužby slova je víra. A sice víra nebo, řekli bychom, správně prezentovaná, správně vyjádřená i na venek. To je to, o co tu běží.

V prvním odstavci evangelia jsme slyšeli o špatně projevované víře. Mluví se tam vlastně o učitelích Zákona, kteří byli na jedné straně teology, na druhé straně byli jakýmisi právníky, kteří vykládali ten Zákon. Jak víme, teolog si toho mnoho nevydělá, u právníků už to bývá o dost lepší. A právě tady ta stránka, řekli bychom, toho legalistického výkladu tam převážila.

„Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích.“ Co tím Ježíš říká vlastně? Když popisuje tady toto, tak popisuje obyčejný všední pracovní den. A tedy tito lidé mají na sobě šaty, které se hodí nebo které mají mít na sobě, když se něco slaví, když jdou do Chrámu nebo když probíhá nějaká slavnost. Ale rozhodně tyto šaty se nehodí k práci. Jinými slovy tito lidé taky dávali najevo už tím svým oblečením: „Já nebudu dělat nějakou obyčejnou práci. Já jsem přece něco víc.“ To je tedy ta špatně prezentovaná víra navenek.

A tak bychom mohli rozebírat všechny ty body, které tam Pán Ježíš jmenuje. Ale já se chci zastavit u toho opaku, u toho, jak je dobře prezentovaná víra navenek. To je ta vdova.

V řeckém originále je napsáno „vdova žebračka“. Ne chudá vdova, ale vdova žebračka. Vdova je osoba, která nemá manžela, nemá ani dospělého bratra nebo dospělého syna, a tedy je vlastně nesvéprávná. Protože v tehdejší době za ženu u soudu, a takhle, mohl mluvit jenom nějaký muž. Je tedy značně znevýhodněná. Ale tato žena, která tedy na to živobytí získává prostředky tím, že žebrá, že prosí, že žije z daru, je zvláštní. Protože je ochotná dát ten dar. Nejenom jako rozdělit se, ale ona ten dar celý posune o kus dál, posune ho Bohu, do té chrámové pokladnice.

I když je to na jednu stranu dar, řekli bychom, drobný, nepatrný, ale je to všechno. My dneska dokonce víme, jak se ta mince jmenovala. Byl to takzvaný kvadrans a byly to bronzové mince. Tedy žádné zlato, stříbro, ale bronzový plíšek o váze asi tří gramů. Takže tam hodila nějakých šest gramů bronzu, dvě mince. Tedy hodně málo podle toho počítání našeho. Ale podle toho počítání Božího to bylo něco velkého.

Že se stane něco důležitého, Ježíš vlastně naznačuje už tím, že tam evangelista říká: „Posadil se proti chrámové pokladnici.“ Učitel sedí. Ježíš si sedl, takže žáci, učedníci věděli, že bude následovat výuka. A aby umocnil to, co zažili, tak to komentuje takovou větou, která začíná tím slovem Amen. Tedy „skutečně vám říkám“, je to takové upozornění, aby dobře poslouchali, aby to nepřehlédli.

Tedy dar, který ta vdova přijala, byla ochotna posunout dál. A to tedy Ježíš hodnotí jako obrovské gesto víry.

Ve Starém zákoně se setkáváme s jinou vdovou. Tato vdova vlastně je postavena do podobné situace. Abych to celé vysvětlil. Prorok Eliáš jednoho dne předstoupil před krále Achaba a říká mu: „V Izraeli (bavíme se o Severním království) sedm roků nebude pršet, aby se ukázalo, že pravým Bohem je Hospodin.“ Je to proto, že Achabova manželka Jezábela, fénická princezna, podporovala a zaváděla kulty pohanských Bohů. A tak tedy vlastně je to jakýsi zase souboj, kdy Bůh ukáže, že on je ten pravý.

Eliáš musí utíkat. Nicméně odejde na místo, kde bychom to vůbec nečekali – do Sarepty v Sidónsku. Jde tedy na sever, to se pohybujeme směrem k dnešnímu Libanonu. A to je tedy to místo, odkud pocházela Jezábela. Tedy není to tak, že by prorok Eliáš utíkal, že má vlastně strach o svůj život. Musí sice odejít, ale odejde na místa, kde to všechno začalo. Je to vzkaz té Jezábele: „Uvidíš. Ani ve tvé domovině není Baal žádný bůh. Je to modla, je to falešný bůh. I v tvé domovině skutečným pravým Bohem je Hospodin.“ Je to takový osobní vzkaz tedy pro tu, která vyvolala celou tuto krizi.

Přichází do Sarepty, to jméno znamená „barvit“, víme, že Féničané se zabývali barvením látek, a zase oslovuje vdovu. Proč? Protože on tím, že ona mu uvěří, tak ji zachrání. Jak ona to tam říká: „Jde o život. Nemáme co jíst. Máme poslední jídlo.“ Tedy nám se to zdá nelogické, říkáme si, proč nešel k někomu bohatému a tak. Ne. Prorok chce zachránit. Bůh chce zachránit. Ale očekává spolupráci, očekává víru.

To, že Eliáš požádal o vodu, bylo celkem běžné. To, že požádal o jídlo, už ne. Jedli spolu lidé, kteří spolu byli příbuzní, jedli spolu lidé stejné víry, stejného národa, stejného kmene, anebo jestliže někdo byl pozván jako host. Ale ona by musel říct tomu Eliášovi: „Já tě zvu na jídlo.“ A pak, když by byl Eliáš hostem, byla povinnost hostitelů dát hostovi najíst, i za cenu, že by sami se nenajedli. Ale toto se zatím nestalo.

Můžeme říci na jednu stranu, Eliáš se tam tak trochu vnucuje. Je to překvapivé. A ona mu to taky říká: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh.“ Je to určitá slovní hříčka, protože jméno Eliáš znamená „Hospodin je můj Bůh“ nebo „můj Bůh je Hospodin“. Tak ona říká: „Já uznávám tvoji víru, respektuji tvoji víru, ale je to tvoje víra. Je to tvůj Bůh, ne můj.“ A vlastně je v tom cítit jakási výčitka, že i ty nás chceš připravit o to poslední, co máme?“

A teď prorok doslova jí říká: „Neboj se.“ Víme, že tím slovem „neboj se“ oslovuje Hospodin Adama a Evu, když přestoupili jeho příkaz v ráji. Oslovuje tak vícero lidí ve Starém zákoně. Oslovuje tak anděl Pannu Marii, když jí zvěstuje příchod Božího Syna. Anděl v neděli o Velikonocích v hrobě takto oslovuje ženy, které přicházejí hledat Ježíšovo tělo, aby ho pomazaly. Tedy „neboj se“, protože člověk se často bojí.

I nám říká: „Neboj se.“ Běž, udělej. To jsme slyšeli, nebudu to opakovat.

Je potřeba, abychom si uvědomili, že v té ženě se odehrával obrovský zápas víry. Za sebou má Eliáše, před sebou má dům, v něm nějaké ohniště, kámen, na kterém má udělat tu placku. A teď jde, a teď se musí rozhodnout, co udělá. Na tři placky nemám. Mám buď na jednu nebo možná na dvě, ale na tři rozhodně ne. A teď určitě jí nohy zdřevěněly a šla určitě pomalu, protože to není jednoduché rozhodnutí. Jde tu o život. Mohu mnoho získat, ale také mohu mnoho ztratit. Jak se rozhodnu?

Ona se rozhodla tak, že uvěřila. Eliáš to řekl, ale co když by to nefungovalo? Ale ona na to vsadila a rozhodla se takto, a od té chvíle Hospodin se stal také jejím Bohem. Protože ona poslechla, uvěřila a dala na radu a slovo Božího, Hospodinova proroka. A tím se přihlásila k této víře.

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, víra je dar, je hodnota, která nás provází každý den našeho života. Ne jenom v neděli, ne jenom o svátcích. Vyprošujme si, aby naše víra byla vždycky hluboká, živá, abychom byli vnímaví k těm podnětům, které nám Pán posílá. A když to bude potřeba, tak abychom také svoji víru vyznávali – slovy, ale především skutky.

<--! 1 Král 17,10-16; Žid 9,24-28; Mk 12,38-44; -->

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vdova dává všechno

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Vdova dává všechno10:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, my si někdy říkáme, že náš život je těžký a že to máme složité. Nechci s tím vůbec polemizovat, ale Písmo svaté nám předkládá vlastně vzory, nějaké příklady lidí, abychom si uvědomili, že jiní byli na tom, můžeme říci, mnohdy ještě mnohem hůř.    Více...


Tohle napodobujte

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Tohle napodobujte13:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.01 MB]

Bratři a sestry, vlastně ještě na konci tohoto měsíce, na konci listopadu, už budeme slavit letos první neděli adventní a začne nový liturgický rok. A vždycky, když něco začíná, tak si dáváme nějaké předsevzetí nebo říkáme si třeba, s jakou myšlenkou, s jakým nápadem vstoupit do toho nového období, do toho nového začátku.    Více...


Víra, pochybnosti, odvaha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Víra, pochybnosti, odvaha11:49
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, když jsem přemýšlel o dnešních textech, jak je shrnout, jak je nějak charakterizovat, tak jsem došel asi k tomuto. Jednak ty texty mluví o víře, o pochybnostech a o odvaze. Víra, pochybnosti, odvaha.    Více...


Jdi a udělej!

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Jdi a udělej!12:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.87 MB]

Bratři a sestry, vlastně první čtení i evangelium začíná tím, že někdo přišel a posadil se. V prvním čtení Eliáš přišel do Sarepty a posadil se u městské brány. Ježíš přišel do chrámu a posadil se u chrámové pokladnice.    Více...


Potřebuji, Pane, Tvoje odpuštění

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;

Potřebuji, Pane, Tvoje odpuštění9:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.88 MB]

Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení autor listu Židům používá obrazy, které ti první křesťané, zvlášť ti, kteří byli obrácení ze židovství, důvěrně znali: svatyně, velesvatyně, krev oběti, nejvyšší nebe nebo samé nebe a podobně.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.