Rubrika
HomilieTenhle svět je skutečný
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, dneska jsme slyšeli úryvek z listu Židům a z listu Židům budeme teďka číst druhé čtení až do konce liturgického roku, až do slavnosti Ježíše Krista Krále. Takže já trošičku připomenu takový ten úvod, o kterém už jsem jednou tady mluvil, o tom, co ten list Židům je zač, a začneme se věnovat těm jednotlivým odstavcům.
Kdo napsal list Židům a komu je adresován? Tady na tuto otázku hledali odpověď církevní otcové, můžeme říct, už od těch nejstarších dob a moc úspěšní nebyli. Origenes, jeden z těchto badatelů, v jednom svém spise si tak povzdechnul na adresu toho, kdo je autor listu Židům: „Kdo napsal tento list, to ví skutečně jenom Bůh.“ Možná, že to byl Barnabáš, možná to byl Apolos, kterého známe z listu Korinťanům, ale to jsou domněnky. Autor se prostě nepodepsal. Víme, že to byl někdo, kdo uměl dobře řecky. Víme, že uměl řecky lépe, než Pavel, protože ty listy jsou takové propracovanější. Víme určitě, že tento list Pavel nenapsal, protože tady tento list má úplně jinou osnovu, než jak psal svatý Pavel. Pavel vždycky střídal část teoretickou a praktickou. Tady se střídají jednotlivá ponaučení.
Tenhle list, i když nevíme, kdo ho napsal, a nevíme přesně, komu byl určen, tak tenhle list je velmi důležitý. Můžeme říct, že po evangeliích je to nejdůležitější spis Nového zákona. Ale je dost těžké mu porozumět. Právě je to proto, že ten jazyk, vůbec ta větná skladba už je nám dost vzdálená. My se takto nevyjadřujeme.
Tenhle list poprvé mluví o tom, že Starý zákon je předobrazem Zákona nového. Tam ještě je dobré připomenout, že v řečtině se nepoužívá slovíčko zákon, ale smlouva. Tedy, že Stará smlouva je předobrazem Nové smlouvy.
V listě Židům jsou jmenovány osoby ze Starého zákona jako předobrazy a vzory, které my sami máme následovat. V tomhle listě se také používá pro církev a pro věřící v Krista označení „putující lid Boží“. Možná už jste to slyšeli někde, protože tuhle myšlenku, tohle pojmenování znovu oživil II. vatikánský koncil, když hledal odpověď na to, kdo je to církev, nebo co je to církev, a právě jako odpověď použili citát z listu Židům, že jsme putující lid Boží. Tak, jako Židé putovali do zaslíbené země z Egypta nebo potom se vraceli z babylónského vyhnanství zase zpět do své vlasti, tak i my jsme na cestě, na cestě k Bohu, na cestě k Ježíši.
Tenhle list Židům odpovídá na otázky, které si ti lidé tenkrát kladli. Je to velmi zvláštní, že to, co jsme právě dneska slyšeli, nám dělá problémy, vůbec třeba zachytit tu myšlenku a poslouchat a pochopit, co ten pisatel vlastně chce říct. To byla odpověď na otázky, které oni si kladli.
Víte, někdy se říká, že církev je muzeum, a dneska že tady se řeší nějaké věci, které už dnes nikoho nezajímají, a někoho mladého, no to už vůbec ne. Jestli je některá farnost muzeum, tak to je muzeum proto, že to z ní udělali ti farníci. Církev, nebo každá ta místní církev, diecéze, každá farnost je natolik přítomná, natolik živá, nakolik ti věřící chtějí být živí v přítomnosti, nakolik neutíkají někde do minulosti a nevzpomínají na staré zlaté časy.
Takže co tady vlastně dneska ten autor listu Židům předložil, jakou otázku? Jsou to dva takové myšlenkové proudy. Jeden ten proud je ten, že Židé ve svém Jeruzalémském chrámu každý den přinášeli oběti, různé oběti. Vrcholem těch obětí bylo odpoledne obětování beránka. Dělali to několik set let a sami ti Židé si kladli otázku: „A k čemu je to dobré? Jsme lepší? Je náš národ blíž Bohu? Jsou z nás lepší lidé? Je silnější naše víra v Hospodina?“ A museli si odpovědět: „Ne, my nejsme lepší, nejsme blíž Bohu. Ne, že by chyba byla na straně Boží, ale chyba je na straně nás lidí.“ A autor listu Židům říká: „Nejdokonalejší obětí je Ježíš Kristus.“ Proč? No, protože nedal za sebe žádné zvíře, ale šel do toho sám.
Takže on odpovídá na tu otázku: „Člověče, jestliže chceš být blíž Bohu, nejde o to, abys za sebe něco nastrčil, něco, někoho, nějaké zvíře, nějaký jiný dar. Ale ty se musíš přiblížit, ty musíš chtít. Pak budeš lepší, pak budeš blíž.“
Druhý ten proud myšlenek vycházel z řeckého pojetí, z řeckého chápání světa. Myslím, že většina z vás někdy slyšela o filosofu Platónovi a o jeho díle, a tady ten filosof Platón říkal, že tenhle svět je svět stínů, že to tady není tak skutečné, ale že ten skutečný svět je někde jinde, a že my se tady tak pohybujeme mezi těmi stíny. Pro ty z vás, kteří by se o tom chtěli dozvědět víc, tak bych je odkázal na stať, která se jmenuje „Platónův jeskynní mýtus“.
A tady to Platónovo nazírání na svět vedlo člověka k tomu, že si řekl: „Tak když je to tady jenom takový stín, tak proč bych se tady o něco snažil. Vždyť tady o nic nejde.“ A autor listu Židům říká: „Kdepak, tenhle svět je skutečný. Je velmi skutečný. Taky je skutečná starost, kterou má Bůh o tenhle svět. Ta starost jde tak daleko, že On posílá svého syna, Ježíše.“ Ježíš je jediný tvor, který si mohl vybrat, co prožije, co neprožije, jestli se mu v životě vyhnou těžkosti nebo nevyhnou těžkosti, co na sebe vezme nebo co na sebe nevezme. My si vybrat nemůžeme, zpravidla. Zpravidla ne. Někdy ano, ale to málokdy. A tenhle Ježíš se s námi tak moc ztotožnil, že vzal i to, co nemusel. V tom je ta velikost té jeho oběti, v tom je to krásné, v tom je ukázaná důstojnost člověka.
Známe to. Většinou, když je někdo nahoře a může si vybrat, jestli něco nepříjemného udělá nebo neudělá, tak to neudělá. Právě i staré řecké přísloví říkalo: „Co je dovoleno Bohům, není povoleno volům.“ Byla tam ukázaná jakási ta propast mezi těmi dole a těmi nahoře. A Bůh říká: „Mezi mnou a vámi nebude žádná propast.“
Ale ta myšlenka toho listu Židům jde ještě dál. A on říká: „Člověče, ty si vybrat nemůžeš. Ty si vybrat nemůžeš, jestli se nějakému utrpení vyhneš nebo jestli je přijmeš, ale můžeš si vybrat, jak se k tomu postavíš.“ Všichni to známe. Když člověk onemocní (nemoc dávám jako jeden příklad z druhu těžkostí a trápení), když člověk onemocní, tak se stane pokorným. Když je na té posteli, tak to všechno vypadá jinak a všechno dostává jinou hodnotu a jinou cenu.
Ale taky se setkáváme s tím, že třeba člověk, který je nemocný dlouho, tak se stane takovým nevrlým, začne na to své okolí „poštěkávat“, je netrpělivý, protože ta nemoc trvá dlouho, možná to bude napořád, a člověk se s tím těžko srovnává. List Židům nám říká: „Člověče, uvědom si v těch svých těžkostech, v těch svých trápeních, že ten, který se tomu mohl vyhnout, se tomu nevyhnul, aby tě posílil. A potom, člověče, záleží na tobě, za jaký konec to chytneš: jestli budeš víc pokorný, anebo jestli budeš víc nabručený, jestli budeš víc nevrlý.
Bratři a sestry, tohle jsou myšlenky, které jsou pro každý den, pro praktický život. Když prožíváme svůj všední den, tak to jde mnohdy tak rychle, že nemáme ani čas se nad tím nějak zamyslet, nemáme čas o těchto věcech přemýšlet. Měli bychom si ten čas udělat, naplánovat si ho, abychom byli připraveni na ty těžkosti a na to, co právě přináší všední den.
Takže odnesme si z dnešní bohoslužby to, že Ježíš, který nemusel, tak to vzal, a navíc nám ukazuje jak, za jaký ten konec, to máme chytnout, jak to máme vzít, aby nás to utrpení nezlomilo, ale aby nás to dovedlo až k němu. Tak, jako on prošel přes Velký pátek až k nedělnímu ránu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, u dnešního evangelia se nám zdá, že jsou tam dvě myšlenky. Myšlenka je tam jenom jedna, ale je vyjádřená ve dvou scénách. V té první, do které se Ježíš dostává, řekli bychom, nedobrovolně, protože přicházejí farizejové, kteří nemají v úmyslu nechat se poučit. Nejsou učedníky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, když bychom si zrekapitulovali texty, které jsme slyšeli, tak v prvním čtení byla ta zpráva o stvoření člověka. O tom, že tedy celý člověk je muž a žena a oba že jsou stvořeni k obrazu Božímu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
Bratři a sestry, dnešní evangelium a první čtení jsou velmi úzce propojeny. Ježíš se také vlastně odvolává několikrát na to první čtení. Přišli farizejové a zeptali se, ale ptají se proto, že ho chtějí přivést do úzkých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
 |
O vztazích | 14:23 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB] |
Bratři a sestry, dnešní texty, vlastně všechny tři, vypráví o vztazích. Všechny ty texty nám říkají různým způsobem, různými slovy a pomocí různých obrazů asi toto: Člověče, jsi povolán k tomu, abys tady na světě budoval vztahy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;
My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Někdy si možná říkáme, jak ti naši předkové nebo prapředkové žili. Archeologové nám podávají obraz, ve kterém se vlastně říká, že neměli mnoho věcí z toho, co máme my, že žili daleko skromněji a že byli, jak se říká, vůči nám pozadu. Více...